
Upíří smysly (3)
Zrovna přendávali věci z košíku do kufru auta,když k nim přišel jeden,poměrně mladý,vandrák.Na sobě měl jen cestovní plášť,roztrhané rudé rozdrbané triko,rukavice a hnědé nechutně oslintané tepláky.
"Dobrý den…" pozdravil slušně a nesměle se otáčel na zbytek,který nechal za sebou. "…máte nějaký…"
"Nemáme!" odbil ho Jantar a ani se na něj nepodíval. "Vrátíš košík?" otočil se k Rytě,ta si ho od něj vzala a šla zase k obchodu.Mladík,co přišel žebrat o peníze se také vrátil ale jeden o dost starší bezdomovec,s jizvami po celém obličeji,ho zase strčil zpátky.
"Nenech se tak lehce odbít od takového nezdvořáka!!" pro jejich štěstí je Jantar neslyšel,ale on to považoval za cosi jako důkaz,že má z nich strach. "Koukej se zase vrátit!!"
"Tak si tam jdi sám!" zařval na něj a obešel ho.
"No tohle!" vykřikl a šel tedy k Jantarovi na vlastní pěst.Ryta se už vrátila a otevřela si dveře.Ten stařec jí je přibouchl.Její bratr to okamžitě postřehl a zlostně sevřel rty.
"Mohl byste uhnou?" zeptala se ho a snažila se moc nedýchat jeho nesnesitelný puch z pusy.
"Né to nemohl kočičko…" odpověděl a koulil na ní oči,z čeho se jí udělalo špatně.Jantar vypadal docela žárlivě a hlavně naštvaně. "…když nám ale dáš,mě a mým hochům nějaký chechtáky tak tě klidně pustim." Ryta zkroutila pusu do znechuceného úšklebku a znovu to zkusila po dobrém.
"Prosim odstupte od těch dveří."
"CO si myslíš holka?" křik na ni "Že když máš prachy tak,že si na mě budeš vyskakovat?Měj ke starším úctu!Ale jestli nezaplatíte…" pohlédl úchylně na Rytu,jako by byla kus šunky. "Tak si to vyberem jinak." To už Jantarovi stačilo a jí rozhodně taky,flákla mu jednu facku přes celou tvář.
"Koukejte vypadnout dědku!" starý vandrák se otočil na kluky co byli za ním,ty se zvedli a šli k nim.Mezi nima byl i ten mladý,a vypadal vyděšeně.
"Odvážíš se proti takové přesile?" usmíval se a dál šilhal po Rytě,jeho pohled jí byl odporný. "Nejseš Rambo." Jantar nevěděl jak ho to nazval,na lidský filmy se nedívá a tak jen nechápavě pohlédl na všechny přítomné.
"Na vás by bejt ani nemusel." Podotkla Ryta a přistoupila k Jantarovi,který si sundal džínovou vestu a hodil jí na zadní sedadlo.
"Budeš chtít pomoct?" promluvila k bratrovi přes rameno a tvářila se důležitě.
"Ne tohle ještě zvládnu." Ujistil ji.Pak si ale všiml mladíka,co předtím žebral jak na něj civí,uslyšela díky svým upířím uším jak si pro sebe šeptá.
"To není možný…to jsou upíři.Musíme zmizet.Ale oni mi neuvěří." Nahnula se tedy k Luyovi a něco mu pošeptala.Potom sáhl do kufru,a to co z něho vytáhl mrsknul o zem.V mžiku byla všude jen mlha.Ozývali se výkřiky bolesti a rány.Upíři používají mlhu,protože jsou v ní špatně poznat a oni sami v ní vidí.Tak Ryta našla klučinu co je poznal.Chytla ho a táhla pryč.Mladík ani nevěděl co se děje.Ale rámus slyšel pořád míň a míň.Potom už nebyli v mlze.Hrůzou měl zavřené oči a když je konečně otevřel uviděl jak na něj Ryta civí hlavou dolů.Byli ve stoce.
Kluk byl už tak špinaví ale leknutím spadl do dalšího svinstva.Ryta se na něj dívala zaujatě a kroutila na něj hlavu jako nějaké zvíře.
"Co si?!" zeptal se hystericky "Co si vůbec zač!!" dívka mu neodpověděla a skočila přímo k němu.Spokojeně se na něj usmívala a chvíli měl pocit,že dokonce syčí. "Proč si ste nám to udělali!!?"
"Za to si můžete sami…" připomněla mu "Neměli ste nás zdržovat."
"To Sam…už dlouho nejedl…." vysvětloval ale ona zvedla ruku na znamení aby byl zticha.
"Kolik ti je?"
"Devatenáct." "Zatímco Jantar jedl docela nedávno….před tím než…." V půlce věty ji vyrušil tlukot klukova srdce nebyl tak rychlý jak si myslela ale nebyl ani klidný.Ze rtu klukovi stékaly kapičky krve.Ryta byla jako v transu,lehce otevřela ústa,dlouhé upíří zuby se jí leskly,
Oči se jí prodloužili a zúžily.
....
Autor: Silvanas
Zrovna přendávali věci z košíku do kufru auta,když k nim přišel jeden,poměrně mladý,vandrák.Na sobě měl jen cestovní plášť,roztrhané rudé rozdrbané triko,rukavice a hnědé nechutně oslintané tepláky.
"Dobrý den…" pozdravil slušně a nesměle se otáčel na zbytek,který nechal za sebou. "…máte nějaký…"
"Nemáme!" odbil ho Jantar a ani se na něj nepodíval. "Vrátíš košík?" otočil se k Rytě,ta si ho od něj vzala a šla zase k obchodu.Mladík,co přišel žebrat o peníze se také vrátil ale jeden o dost starší bezdomovec,s jizvami po celém obličeji,ho zase strčil zpátky.
"Nenech se tak lehce odbít od takového nezdvořáka!!" pro jejich štěstí je Jantar neslyšel,ale on to považoval za cosi jako důkaz,že má z nich strach. "Koukej se zase vrátit!!"
"Tak si tam jdi sám!" zařval na něj a obešel ho.
"No tohle!" vykřikl a šel tedy k Jantarovi na vlastní pěst.Ryta se už vrátila a otevřela si dveře.Ten stařec jí je přibouchl.Její bratr to okamžitě postřehl a zlostně sevřel rty.
"Mohl byste uhnou?" zeptala se ho a snažila se moc nedýchat jeho nesnesitelný puch z pusy.
"Né to nemohl kočičko…" odpověděl a koulil na ní oči,z čeho se jí udělalo špatně.Jantar vypadal docela žárlivě a hlavně naštvaně. "…když nám ale dáš,mě a mým hochům nějaký chechtáky tak tě klidně pustim." Ryta zkroutila pusu do znechuceného úšklebku a znovu to zkusila po dobrém.
"Prosim odstupte od těch dveří."
"CO si myslíš holka?" křik na ni "Že když máš prachy tak,že si na mě budeš vyskakovat?Měj ke starším úctu!Ale jestli nezaplatíte…" pohlédl úchylně na Rytu,jako by byla kus šunky. "Tak si to vyberem jinak." To už Jantarovi stačilo a jí rozhodně taky,flákla mu jednu facku přes celou tvář.
"Koukejte vypadnout dědku!" starý vandrák se otočil na kluky co byli za ním,ty se zvedli a šli k nim.Mezi nima byl i ten mladý,a vypadal vyděšeně.
"Odvážíš se proti takové přesile?" usmíval se a dál šilhal po Rytě,jeho pohled jí byl odporný. "Nejseš Rambo." Jantar nevěděl jak ho to nazval,na lidský filmy se nedívá a tak jen nechápavě pohlédl na všechny přítomné.
"Na vás by bejt ani nemusel." Podotkla Ryta a přistoupila k Jantarovi,který si sundal džínovou vestu a hodil jí na zadní sedadlo.
"Budeš chtít pomoct?" promluvila k bratrovi přes rameno a tvářila se důležitě.
"Ne tohle ještě zvládnu." Ujistil ji.Pak si ale všiml mladíka,co předtím žebral jak na něj civí,uslyšela díky svým upířím uším jak si pro sebe šeptá.
"To není možný…to jsou upíři.Musíme zmizet.Ale oni mi neuvěří." Nahnula se tedy k Luyovi a něco mu pošeptala.Potom sáhl do kufru,a to co z něho vytáhl mrsknul o zem.V mžiku byla všude jen mlha.Ozývali se výkřiky bolesti a rány.Upíři používají mlhu,protože jsou v ní špatně poznat a oni sami v ní vidí.Tak Ryta našla klučinu co je poznal.Chytla ho a táhla pryč.Mladík ani nevěděl co se děje.Ale rámus slyšel pořád míň a míň.Potom už nebyli v mlze.Hrůzou měl zavřené oči a když je konečně otevřel uviděl jak na něj Ryta civí hlavou dolů.Byli ve stoce.
Kluk byl už tak špinaví ale leknutím spadl do dalšího svinstva.Ryta se na něj dívala zaujatě a kroutila na něj hlavu jako nějaké zvíře.
"Co si?!" zeptal se hystericky "Co si vůbec zač!!" dívka mu neodpověděla a skočila přímo k němu.Spokojeně se na něj usmívala a chvíli měl pocit,že dokonce syčí. "Proč si ste nám to udělali!!?"
"Za to si můžete sami…" připomněla mu "Neměli ste nás zdržovat."
"To Sam…už dlouho nejedl…." vysvětloval ale ona zvedla ruku na znamení aby byl zticha.
"Kolik ti je?"
"Devatenáct." "Zatímco Jantar jedl docela nedávno….před tím než…." V půlce věty ji vyrušil tlukot klukova srdce nebyl tak rychlý jak si myslela ale nebyl ani klidný.Ze rtu klukovi stékaly kapičky krve.Ryta byla jako v transu,lehce otevřela ústa,dlouhé upíří zuby se jí leskly,
Oči se jí prodloužili a zúžily.
....
Autor: Silvanas